pondělí 3. září 2012

Fio banka už tak výhodná není - vlastní karty přinesly vyšší poplatky

Několikrát jsem v minulosti psal o Fio bance. Většina mých článků byla pozitivní. V Česku používám, nebo jsem používal z různých důvodů produkty asi deseti bank. U Fio banky jsem měl dobrý pocit z poměru cena/výkon.

Za největší nedostatek Fio banky mnoho uživatelů považovalo absenci vlastních platebních karet. Samozřejmě platební kartu u Fio banky bylo možno zřídit, ale karta byla zašťítena ČSOB bankou. To není pro Fio banku  vhodné marketingově a především část příjmů z kartových operací zůstávala samozřejmě u ČSOB. Zhruba v polovině letošního roku Fio banka začala nabízet vlastní karty. Nese to sebou řadu výhod. Například lze pohyby na kartě sledovat v internetovém bankovnictví bez zpoždění a nastavení karty lze také provádět na dálku. Příjemné! Já bych to ale raději oželel a nechal si u soukromých i firemních účtů karty zašťítěné ČSOB. Proč? Odpověď je jasná - poplatky. Fio banka má poměrně málo vlastních bankomatů a pokud jsem používal karty zprostředkované ČSOB, mohl jsem používat i bankomaty ČSOB a to za cenu 6,- Kč za jeden výběr. Příjemná cena. S novými kartami Fio to už ale neplatí. Pracovníci na pobočkách dříve ujišťovali, že bude možné i nadále si nechat zřídit karty přes ČSOB. To byla lež. Možné to už není.

Do Fio banky jsem přivedl i manželku, aby si tam zřídila účet a zrušila ho u Era, dříve Poštovní spořitelny. Neudělala to, protože se jí za každý výběr nechce platit 30,- Kč. Já se jí nedivím. Až mi skončí platnost ČSOB karet, tak možná převedu firmu i sebe pod jinou banku. Fio banka ztratila svoji největší výhodu - dobrou cenu. Navíc jsem trochu naštvaný, protože k dnešnímu dni ČSOB karty v ceníku Fio banky jsou, i když na už je nezřizují.

neděle 12. srpna 2012

Znásobme bankéřům ztráty, vyhnat je nemůžeme

V poslední době slyším stále častěji o bankách, že zisky považují za své a ztráty za věc veřejnosti. Když se banka dostane do problémů, je nutné jí zachránit z veřejných peněz. Banky jsou často moc velké a jejich zhroucení, by poznamenalo celé ekonomiky. Souhlasí se vším. Vedení bank získala velkou moc a vlády si s nimi nevědí rady. Bohužel nelze vyloučit, že banky jsou schopny i ovliňovat přímo politiky. Co s tím?

V první řadě je nutné přiznat, že velké banky skutečně nemůžeme nechat zbankrotovat. Historie nás učí, že je to opravdu nebezpečné. Odebrat bankám zisky pomocí finančních daní, jak například vytrvale prosazují Francouzi, je podle mne nesmysl. Dosáhne se pouze přelitý finančních operací do jiných zemí nebo přenesení této daně na zákazníky bank. Už si představuji další položku na výpisu z banky s dalším poplatkem.

Podle mne je jediné funkční řešení, znásobit bankéřům ztráty. Tedy ani ne tolik bankéřům, jako vlastníkům bank, jejich akcionářům. Vlastnící jsou přece skutečně zodpovědní. Koho dají do vedení, záleží jenom na nich. Tedy, pokud se banka dostane do problémů, kdy jsou nutné státní zásahy, banku znárodněme. Stejně do ní stát musí nalít peníze. Jinak by přestala existovat. Pokud banku znárodníme, tak ji po nějakém čase může stát zase prodat a alespoň část svých peněz dostat zpět. Navíc je to velmi výchovné. Akcionáři se toho budou bát a a nedovolí vedení banky provádět příliš rizikové operace. Stačí jenom připustit, že bankovnictví je odlišné, proti ostatnímu podnikání a trochu upravit zákony. Nemůžeme jako Ježíš Kristus vyhnat penězoměnce, ale můžeme je za jejich chyby alespoň opravdu potrestat a neplatit za ně.

středa 25. července 2012

Porovnání T-mobile a Telefónica pro malou firmu

S firmou jsem přešel od T-Mobile k Telefónica. Přechod nebyl úplně triviální, ale nebyl to velký problém. Důvod přechodu byl, protože jsme od Telefónica dostali dobrou nabídku. Telefonování máme nyní asi 3x levnější, než u T-mobile.

Tento článek ale chci věnovat několika rozdílům mezi těmito dvěma operátory, které jsem díky tomuto přechodu zaznamenal. K přechodu došlo před několika měsíci a tedy již mám nějaké zkušenosti o které bych ses Vámi rád podělil. Samozřejmě jde pouze o moje subjektivní dojmy, které nejsou ověřeny žádnými měřeními.

  1. Telefónica má trochu lepší signál. V místech, kde jsem měl se signálem T-mobile problémy je nyní nemám. Zatím jsem nenarazil na íasto, kde bych měl se signálem Telefónica problémy. Podobné je to s mobilním internetem. Odhaduji, že pokrytí a rychlost je u Telefónica tak o 10-20 procent lepší proti T-mobile. Telefónica  je se signálem lepší.
  2. Ochota i kvalifikace telefonních operátorů je u obou přibližně stejná. Telefónica ale aktuálně nemá pro firemní zákazníky žádnou obdobu T-zones. T-zones jsem sice moc nepoužíval, protože tak pomalou a špatně navrženou webovou aplikaci jsem ještě neviděl. Vždy bylo mnohem rychlejší zavolat operátorovi a požadavek vyřešit s ním. Přesto jsem T-zones používal pro odesílání SMS. T-mobile je v podpoře lepší, protože Telefónica nemá žádný ekvivalent T-zones.
  3. Již nám přišlo čtvrté měsíční vyúčtování od Telefónica a stále jsou v něm chyby. Jednání s obchodníkem bylo výborné a smlouva celkem jasná. Bohužel v každém měsíčním vyúčtování doposud byly chyby. Sice to zlepšuje, ale chyby jsou tam neustále. Nic tak špatného jsem nikdy u T-mobile nezažil. Sice jsem i tam občas něco reklamovali, ale vždy to bylo do měsíce vyřízeno. T-mobile jednoznačně vítězí. Jejich back-office je na mnohem vyšší úrovni. 

Závěr: Telefonica má pro nás lepší ceny, ale podpora u T-mobile je pro firemní zákazníky o něco lepší.

středa 18. července 2012

Návrat Nokia do čela peletonu = možnost závratného zisku?

V tomto článku zlehka navazuji na svůj starší článek Nokia a její pád z 28. července 2011. Tehdy jsem si návrat telefonů Nokia do čela peletonu představit nedovedl a čas mi dal zapravdu. Situace se zhoršila ještě více, než jsem očekával. Dnešní hodnota ackie na NYSE je 1,8 USD za akci. To je pokles téměř o 67 procent. Druhou nejnižší hodnotu akcie jsem našel v dubnu 1999. Tehdy byla cena akcie 19,99 USD.


Forward P/E je 4,89 a P/B je 0,5. Poslední hodnota je nejzajímavější. Znamená, že účetní hodnota firmy je dvojnásobná proti aktuální ceně akcií na trhu. Samozřejmě je to pouze účetní hodnota.

Několik dní přemýšlím nad investicí do této akcie. Akcie jsou neuvěřitelně levné. Je k tomu ovšem důvod. Vedení Nokia se dopustilo takových chyb, že propad na burze je zasloužený. Z hlediska uživatele je to škoda. Nokia je snad poslední velká evropská technologická firma. Sám jsem Nokia telefony používal a byl s nimi celkem spokojený.

Náhodou jsem narazil na technologickém zpravodajském serveru mobil.idnes.cz na článek Kupte si kus Nokie, nikdy nebyla levnější. Už i laiky v investování napadlo, že akcie by mohla být velmi výnosná. Cena akcií je opravdu velmi nízká. Možná daleko zajímavější než vlastní článek, je diskuze čtenářů pod ním. Většina čtenářských názorů považuje investici do akcií Nokia za hloupost. To je zrcadlem nedůvěry k budoucnosti této firmy. Akcionáři Nokia byly a jsou po zásluze potrestáni za správní radu a vedení firmy.

Existují dva optimistické scénáře pro Nokia:

  1. Nokia koupí velká firma jako Microsoft. Považuji za  možné, dokonce za pravděpodobné. Nesmyslná koupě by to nebyla. Jenom hodnota patentů vlastněných Nika se dohaduje na 4-5 miliard dolarů. Pořád jde o silnou značku a stále je to v souboji se Samsungem  největší výrobce mobilních telefonů na světě. Nokia ale dnes prodává především nejlevnější telefony, na kterých se vytváří zisk velmi obtížně
  2. Nokia bude zachráněna finskou vládou za evropské peníze. Jde o nejznámější finskou firmu a jednoho z posledních technologickým evropských lídrů. V Evropě by to nebylo poprvé a asi ani naposledy. Finové se sice chovají fiskálně nečekaně rozumně, ale Nokia pro ně bude také hodně srdeční záležitostí. 
Samozřejmě cena akcií Nokia může dále klesat. Existuje staré burzovní pořekadlo: Nikdy nechytej padající nůž. To ale nic neznamená, protože na všechno najdete pořekadla. Osobně se domnívám, že Nokia v nejbližších letech bankrot neudělá. Akcie mohou začít strmě stoupat nebo naopak ještě dále klesat. Přesto se odvažuji doporučit dnes akcie Nokia ke koupi. Investor ale musí mít nervy jako ze železa a velmi pozitivní vztah k riziku.

Zdroje: Morningstar, mobil.idnes.cz

středa 11. července 2012

Zklamání z české mutace časopisu Forbes

Když jsem se dočetl, že světoznámý křídový měsíčník Forbes bude mít českou mutaci, měl jsem velkou radost. Navíc jsem na jedné akci v České národní bance dostal i poukaz na slevu předplatného. Časopis jsem si objednal a už jsem dostal dvě první čísla. Bohužel jsem spíše zklamaný. Šéfredaktora českého Forbesu Petra Šimůnka trochu znám osobně. Považuji ho za dobrého manažera i novináře. O to jsem zklamán více. Především většina článků od českých autorů je ve srovnání s převzatými články tristní. Často je vidět propastný rozdíl mezi publicistou českým a americkým. Bohužel i rozsáhlé rozhovory, které vede šéfredaktor Šimůnek jsou pro mne nezajímavé. V prvním čísle s prezidentem republiky Klausem a v druhém v generálním ředitele Škoda auto Prof. Dr. h.c. Winfrieda Vahlanda (1950). Ani jeden jsem nedočetl do konce. Asi to není tolik novinářská chyba, ale mého očekávání. Co mi zajímavého takoví lidé mohou říci!? Myslím, že téměř nic. Sice jsem si ověřil, že prezidenta Klause je výhodné poslouchat. Jeho názory jsou často proti proudu, ale někdy jsou až překvapivě přínosné. U Vahlanda je to horší. Připadá mi to, že rozhovor má zvýšit ředitelovo ego a prodej jejich vozů. Na oplátku je v časopise zase silná Škoda auto inzerce. Doufám, že je to jenom náhodná shoda okolností. Jinak bych musel své mínění o šéfredaktoru Šimůnkovi jako novináři podstatně změnit.


Původně jsem plánoval, že zruším předplatné týdeníku Ekonom. Sice z něj čtu asi tak 15 procent obsahu, ale je to týdeník a není drahý. Nová grafická úprava Ekonomu mi sice také nevyhovuje, ale nemohu mít všechno. Těch 15 procent je ale pro mne cenných a český Forbes je nahradit nemůže. Pokud se Forbes během mého předplatného v českých zdrojích výrazně nezlepší, předplatné obnovovat nebudu. Podle webové stránky českého Forbesu má obsah tvořit 60 procent českých zdrojů. To je při dosavadní úrovni pro mne špatná zpráva. Polovinu českých autorů bych okamžitě vyhodil a pokud se nepodaří v Česku najít lepší, raději bych je převzal z jiných jazykových mutací.

Bohužel mi stále na českém mediálním trhu chybí noviny nebo časopis, které by se zabývali především investicemi a cennými papíry. Tato oblast je sice součástí několika tištěných médií, ale jenom jako část obsahu. Ještě, že máme internet, tak se v českých luzích a hájích něco najít dá.

Téměř v každém čísle je nějaký žebříček. V posledním čísle je žebříček  32 Čechů, kterým patří české pivovary. Opravdu to někoho zajímá?

čtvrtek 5. dubna 2012

Elektronický podpis - porovnání cen - stále moc drahé

Protože stát nám stále více a více zjednodušuje byrokracii, musíme vyrábět více a více papírů. Poslední život usnadňující novinkou je přenesení DPH, kdy státu musíme elektronicky zaslat "Výpis z evidence pro daňové účely podle §92 zákona o DPH". Bohužel zaslání nestačí a dokument musí být elektronicky podepsán. Jinak se ještě jednou musí zaslat přes datovou schránku. O tomto neuvěřitelném paskvilu psát nechci. Chci si zjednudušit život a výpis elektronicky podepisovat.

Proto potřebuji zákonný elektronický podpis, neboli kvalifikovaný certifikát (zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu a o změně některých dalších zákonů v aktuálním znění). Kvalifikovaný certifikát je standardizován také v rámci Evropské unie (Směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/93/ES).

Zkusil jsem tedy k dnešnímu dni, tj. 5. dubnu 2012 zjistit kde a za kolik ho mohu koupit. Všechny ceny jsou uvedeny bez DPH a platnost certifikátu je 365 dní. Jde pouze o certifikáty pro manuální elektronický podpis:

Moc velká konkurence na trhu není a podpisy jsou dost drahé. Možná by to mohl být dobrý podnikatelský nápad začít prodávat kvalifikovaný certifikát třeba za 49,- Kč?


čtvrtek 8. března 2012

Recenze knihy Vzestup peněz (Niall Ferguson)

Knihu jsem si koupil na základě doporučení v tisku. Nebyl jsem zklamán. Na trhu je sice víc knih, které popisují historii a problémy peněz. Tato je ale podle mého nejlepší. Dozvěděl jsem se mnoho nových věcí a o mnoha dalších mám díky knize lepší představu. Přesto že je kniha plná odkazů na zdroje (asi 270), není psána jako nutná ekonomická učebnice. Autor se umí dobře vyjadřovat a překladatel Eduard Geissler odvedl také dobou práci.

 Kniha má podtitul Finanční dějiny světa a to asi přesně popisuje její obsah. Základní kapitoly jsou Hrabivé sny o zrodu peněz a bankovnictví; Otročení člověka o dluzích a rentiérech; Bubliny, které splaskávají; Riziko se vrací o zajištění a pojištění; Jistota je dům o investicích do nemovitostí a Od impéria k Čímerice popisující vztah USA a Číny.

Knihu mohu s klidným svědomím doporučit. Peníze, které za ní utratíte a čas, který knize věnujete budou dobrou investicí. Niall Ferguson:

Vzestup peněz; nakladatelství Argo; 322 stran, doporučená cena 498 Kč.

úterý 21. února 2012

Jak vlády vyřeší důchodový schodek a jak by se řešit měl

Za rok 2011 stát musel na důchodech z jiných příjmů doplácet téměř 40 miliard korun. Takový schodek není první rok a trend se zhoršuje. Jsou návrhy na několik řešení: jako první se nabízí zvýšení důchodové daně zvané sociální pojištění. Případně také odstranění stropů a určitých zvýhodnění pro osoby samostatně výdělečně činné. To je pro středopravou koalici politicky neprůchodné. Druhou variantou je další zvyšování ostatních daní. Především daně z přidané hodny, aby bylo čím schodek doplňovat. To je pro vládu politicky stejně nepřijatelné jako zvyšování důchodové daně. Třetím řešením je snížení důchodů. Stačí stávající důchody snížit zhruba o 10 procent a schodem se na pár let vypaří. Důchodci jsou ovšem také voliči. Proto se ani toto nestane. Přesto je snižování důchodů řešení nejlepší. Aby bylo ale politicky přijatelné, je zapotřebí malá úprava. Stačí důchody přestat valorizovat vůči zdražujícímu se zboží, vůči inflaci. Nebo ještě lépe, důchody se valorizovat budou, ale výrazně méně, než bude inflace. To je řešení, které podle mého tato vláda i vlády příští zvolí. Zdaleka není ideální, ale nic lepšího dohromady nedají.

Můj recept by byl jiný, ale je moc radikální. Zrušil bych okamžitě průběžný systém a prodal naprostou většinu majetku státu. Tím bych zajistil určitou úroveň pro stávající důchodce a pro nás starší pracující. Nebyla by to pro nás žádná sláva, ale bylo by to skutečné a poctivé řešení. Podařilo se nám důchody projíst a tak buďme rádi, že vůbec něco dostaneme. Nezapomeňme prosím, proč Bismarck s pseudo-průběžných důchodovým systémem přišel. Potřeboval uplatit masy dělníků a ovládnout je. Vyměnil svoji podporu za platby teď a slib budoucích důchodů. Neuvěřitelně schopný politik. Navíc byl asi i lepším ekonomem, než jeho následovníci. Jím zavedený důchodový fond měl dokonce rezervy, což dnešní systém nemá ani trochu. Děj se vůle boží...

pondělí 20. února 2012

Stav mého portfolia k 31.12.2011

Opožděně zveřejňuji můj stav portfolia k 31. prosinci 2011.

Za minulý rok jsem dosáhl na cenných papírech IIR (Internal Rate of Return) 15,56 procenta. IIR je vnitřní míra výnosu a odpovídá úrokové sazbě p.a., kterou by musel mít běžný účet, aby bylo dosaženo stejného výnosu. Výnos z nemovitostí není započten. V průběhu tohoto roku plánuji snížit podíl nemovitostí.

Název investice Podíl na portfoliu (%)
Akcie AVA 0,18
Akcie E.ON 0,05
Akcie Erste bank 0,88
Akcie NLY 0,34
Akcie SNY 0,39
Akcie Telefonica CR 0,23
Hotovost 2,53
Nemovitosti Zbytek portfolia